To se nedá takhle říct, mám ráda všechny a i s každým, které musím předat dál, se těžko loučím. Každé zvířátko nějakým způsobem přiroste člověku k srdci. Buď je milé, nebo hezké, nebo se k němu váže nějaká událost........ Třeba naše "stálá" morčátka - např.Milku jsme zachraňovali od hada. Májina je zase výborná mamina, bezvadně se o všechna svá mláďata vždy postarala ! Ňoumová je zase hodně podobná svému tátovi Jojovi - krom toho, že je miloučká:-) Štrůdlinka je prostě Štrůdlinka, tu nejde nemít rádi, a Míša ? Vypiplánek,-byla hodně malinká a navíc to je přímý potomek "táty" Míši a "babičky" Štrůdlinky I., které jsem měla opravdu moc ráda, hm... O Artíkovi nemluvě, to je případ sám pro sebe v tom dobrém slova smyslu ;-) Ale teď asi ( kromě mrňat) nejvíc hýčkám Olouška s Olčou. Protože vyžadují více péče, srst se musí česat, jinak by se zacuchala a zplstnatěla, častěji je chovám a jsou proto taky pěkně rozmazlení :-) Olda je milý a klidný, rád se mazlí, Olča je zase pěkná "kometa", pořád něco "kutí" a vymejšlí lumpárny ;-D
Tak nevím, jestli jsem dostatečně odpověděla na Vaší otázku, původně jsem chtěla stručně, jednoslovně, ale to se fakt nedá... Nevadí ?